Jaromír Jágr po Soči aj o mládeži a budúcnosti.

Jaromír Jágr
(Official)

Ahoj rodino. Včera jsem po jedenáctihodinovém letu přistál v Americe a byl
jsem ze všeho tak unavený, že jsem si šel hned lehnout a vzbudil jsem se dnes v
osm ráno. To se rovná 18 hodin spánku v kuse:) V letadle jsem měl dost času o
olympiádě, svém týmu a své budoucnosti přemýšlet a shrnul bych to do několika
bodů.

1. Rád bych poděkoval všem fanouškům, kteří nám fandili, za jejich podporu, i
když se nám ne vždy dařilo. Ale takový je prostě sport. Za sebe a za mužstvo
můžu říct, že jejich fandění si strašně moc vážíme a bez vás by nemělo cenu
vůbec hrát.

2. I přes všechny obavy před začátkem, musím říct, že pro mě to byla
nejkrásnější olympiáda, které jsem se zúčastnil. Pokud jde o prostředí nebo o
organizaci.

3. Co se týče naší hry, nemyslím si, že jsme hráli až tak špatně. Jasně, že
každý by si přál vyhrát všechny zápasy, ale já jsem vás, fanoušky, předem
upozorňoval, že jste až moc velcí optimisté.

4. Zápas s Amerikou - Z mého pohledu byl výsledek až moc krutý. Kdyby naše
pětka zahrála lépe, hlavně já (byl to asi můj letos nejhorší zápas, cítil jsem,
že mi došly síly. Hrát pět utkání v sedmi dnech na velkém hřišti je pro mě moc)
a kdyby Ondra Pavelec měl větší štěstí, věřím, že jsme je mohli udělat.

5. A jak dál? Musíme začít u mládeže, mladí hráči si musí uvědomit, že bez
super tvrdého tréninku a s trénováním navíc nemají ve světové konkurenci šanci.
Naše země není až tak velká, abychom mohli spoléhat jenom na talent. Je třeba
dobře zaplatit kvalitní mládežnické trenéry a nechat je trénovat. A ne aby, když
trenér zvýší hlas na hráče (viz Klášterec nad Ohří), byl druhý den bez práce.
Takhle to nejde. Hokej je kolektivní sport, při němž výkon hráče je závislý od
výkonu spoluhráče. Proto se hráči v mládí musí naučit pokoře, disciplíně a
odevzdat maximum nejen pro sebe, ale i pro druhého. Hráč si musí být jistý, že
se může na svého spoluhráče stoprocentně spolehnout. A k tomu, aby se to
naučili, je potřeba i někdy, aby trenér zvýšil hlas. Jestli se to hráčům a
jejich rodičům nelíbí, bylo by možná lepší, aby svoje děti místo na hokej
přihlásili do kroužku vyšívání... S námi se zamlada taky nikdo nemazlil.

6. Trenéři. Jsem toho názoru, že by měla být práce rozložená rovnoměrně na více
trenérů. A každý z nich musí být zodpovědný za svoji práci. Přesilovky, oslabení,
sledovaní hry mužstva i soupeře, posílání hráčů na led - to prostě jeden člověk
nemůže zvládnout. Co si budeme namlouvat, hokej je tak vyrovnaný, že každý
detail může rozhodnout zápas. Prostě dát naše nejlepší trenérské odborníky před
mistrovstvím světa nebo olympiádou dohromady na jednu střídačku. A všichni
musejí táhnout za jeden provaz.

7. Budoucnost týmu. Vůbec se toho nebojím. Hráči jako Plekanec, Židlický,
Hemský, Krejčí, Voráček, Frolík, bratři Michálkové nebo Sobotka jsou výborní
hráči a v nejlepších letech. K tomu mladí talenti Hertl, Gudas, Palát a základ
je hotový. K tomu se ještě někteří další přidají a vy se můžete těšit na další
setkání s hokejisty na Staroměstském náměstí...

8. Závěr: Věřte mi, že není pro hokejistu nic krásnějšího, než se po vítězném
turnaji přivítat na Staroměstkém náměstí se svými fanoušky. Ale také není nic
horšího, než když lidé do vás vkládají veškerou naději ve vítězství, a vy je
zklamete. Je to hrozný pocit. Úplná beznaděj. Je vidět, že s věkem se snášejí
porážky hůř a hůř. Ještě jednou bych rád poděkoval všem, kteří nám drželi palce
a omluvil se těm, které jsme svým výkonem rozčarovali...



pri objednávke cez e-shop
vpíšte do poznámky
heslo JOKERS
a dostanete 5% zľavu

na všetko