...o potrebe spontánnosti v hokeji.

Ďalšia myšlienka p. Slavomíra Lenera o potrebe spontánosti u detí...

" Videl sem jeden tréning osmiletých, který dobře organizovaný - děti v jedné třetině hráli minihokej, vedle měli postavený slalom na bruslení a v poslední střílely. Ale při tom minihokeji u nich stál trenér, který jim říkal, že než dají gól, musí si dvakrát přihrát, nebo dávat góly až po objetí branky, nebo útočníci museli bránit. 

Ale to podle mě není správně. Nechme ty děti být, dejme jim prostor. Ať si sami zvolí kapitána mezi sebou jako dřív na rybníku. I v tréninku se pro ně dá zorganizovat prostor, aby si sami rozhodli, jak chtějí hrát. A když tam budou stát a jen se pošťuchovat, tak je chvíli nechat být. Ať sami začnou jezdit, ať se třeba poperou, to je přirozené. Ať mezi nimi vyrostou lídři, udělají si vlastní pravidla a zvolí si kapitána, který bude rozhodovat.

Vytvořme jim co nejvíc prostoru, aby si sami mohli rozhodovat, aby necítili tlak rodičů.

Když přijdete na zápas, tak uslyšíte, jak rodiče na kluky odmalička řvou. Deset rodičů stojí vedle sebe a všichni na děti křičí: „Jeď, objeď ho, přidej!“ Děti z toho mají akorát obrovský zmatek.

Kolikrát ani nechápou, co po nich rodiče chtějí, nerozumí tomu, jen slyší naléhavý tatínkův hlas. To je strašně špatně. Navíc pak si sednou do auta a rozebírají s nimi, co měli udělat, co neměli dělat...

Naprostá většina rodičů radí, jak to ty děti mají dělat. Dřív to tak přece nebylo. Děti šly na rybník a nikdo jim neradil. Naopak to často měli za trest zakázané. Hokej se zakazoval kvůli škole. Rodiče to určitě myslí dobře, ale na děti vytváří zbytočný tlak... "

/zdroj - časopis PRO HOCKEY/