Víťazstvo máš v hlave.

Jak zvládat vítězství a jak porážky? Jak se vyrovnat s tlakem před vrcholným výkonem? Jak vás ovlivní strach a jak se mu bránit?   Jak se předvést v absolutní formě? Tyto otázky určitě napadly každého z vás. Přitom jste nemuseli ani hrát hokej. Znát na ně odpovědi se hodí v jakémkoliv sportu a koneckonců i v životě vůbec. Rozhovor s Marianem Jelínkem, špičkovým specialistou na individuální přípravu vrcholových sportovců.„

Fyzická příprava je v současnosti velmi propracovaná, ta psychická podle mě dost zaostává,“ říká Marian Jelínek. „Odborníci se zabývají tím, jak nejlépe sestavit tréninkové dávky, jak připravit stravu a pitný režim, ale zapomínají se starat o mysl sportovců. A najednou na vrcholné akci jinak výborně připravený sportovec vyhoří.“
„A pak se říká, že ztratil formu, neustál tlak, přemotivoval se,“ pokračuje Jelínek. „Podle mě je možné s tím něco dělat. Jenže se na tom začíná pracovat, až když jsou hráči skoro dospělí. A to je pozdě. Hokej se učí od pěti, ale psychiky si začnou všímat o deset dvanáct let později, kdy už jsou z nich téměř hotoví hráči.“
Aby ale nedošlo k mýlce: bavíme se o situaci, kdy hráči dají fyzickému tréninku maximum. „Sedět v křesle a meditovat opravdu nestačí,“ říká s úsměvem Jelínek.
Pojďme si připomenout příklady hráčů, kteří měli všechny předpoklady pro blyštivou kariéru v NHL, ale nakonec je zradila vlastní psychika.

Zlomený Alex Daigle a utrápený Robert Döme

Daigle byl v roce 1993 draftován na prvním místě. Tehdy si ho vybrali Ottawa Senators, ligoví nováčci, a vkládali do něj obrovské naděje. Daigle je měl vytáhnout z chvostu NHL na samý vrchol. Novináři se předháněli v opěvování jeho schopností. Daigle je bezpochyby měl, ale když je měl předvést v NHL, zklamal.

„Nikdo si neumí představit ten tlak, jaký novináři v Ottawě vytvářeli. Bylo mi osmnáct a neuměl jsem si s tím poradit. To se nedá popsat, to se musí zažít,“ vykládal naléhavě Daigle v roce 2004 pro časopis Pro Hockey. Nevypadal jako šťastný člověk. Dobře věděl, že jiní ten tlak ustáli, on mu podlehl.

Od roku 2006 zůstal hrát ve Švýcarsku, NHL se pro něj stala uzavřenou kapitolou.

Podobný, ale ne tak medializovaný osud potkal i slovenského útočníka Roberta Dömeho. I on se podle všech prognóz měl stát hvězdou NHL, jenže to nezvládl a také odešel natrvalo do Evropy.

Bez výborně zvládnuté vlastní mysli zkrátka není možné uspět. Stále nevěříte? Tak se zkuste podívat na hvězdy v NHL. Myslíte, že by uspěly, kdyby neměly „něco navíc“? Daniel Briere, Václav Prospal a Zdeno Chára jsou jen tři příklady z tisíců, u nichž vás musí napadnout, že nemohli spoléhat jen na fyzický trénink. Vždyť trénovali s ostatními, procházeli stejnými tréninkovými dávkami a ještě museli překonat překážky, jimž ostatní čelit nemuseli.

„Hodný prcek“ Briere

Například takový Daniel Briere, jehož příjem se vyšplhal na 10 milionů dolarů za sezonu (cca 160 milionů korun). Měří 178 centimetrů a váží 81 kilogramů, takže drobek patřící mezi nejmenší a nejlehčí hráče v lize. Mnoho jiných hokejistů ho kromě výšky a váhy předčí i v rychlosti bruslení a tvrdosti střely. Stejně tak to není žádný raubíř, o němž byste řekli, že jde za svým cílem jako buldok. Naopak, když si s ním povídáte, máte pocit, že je to maminčin hodný kluk, na něhož si spolužáci ve třídě dovolují. Přesto uspěl.

„Neperspektivní“ Prospal a Chára

Oba dva před novináři rádi připomenou, že je kdysi označili v Česku za neperspektivní hráče. Václavu Prospalovi předhazovali, že neumí bruslit. S takovým pohybem na ledě prý bude mít šanci tak maximálně ve druhé lize. Zdenovi Chárovi se zase smáli a posílali ho na basketbal, že si spletl stadion. Jaká vnitřní síla je asi musela táhnout, aby se překážkám postavili a šli za svým vysněným cílem? Chárovi se díky tomu povedlo v NHL vydělat přes 26 milionů dolarů (cca 416 milionů korun), Prospalovi přes 17 milionů dolarů (cca 272 milionů korun)...

Toto byly příklady hráčů, které podle všeho dál posunula, nebo naopak zastavila jejich psychika.  Nechte svou mysl, aby vám pomáhala vítězit!

/zdroj PRO HOCKEY/